22.07.2011 | Jiří | Split | | Přečteno 440x

A je to tady. Začala nová fotbalová sezóna a naše tužka Máňa si tuto událost nemohla nechat ujít. Domácí Hajduk hostil nedalekého rivala ze Šibeniku. Již při příjezdu do Splitu je jednoznačně vidět, že město fotbalem žije. Všude na zdech domů jsou klubové znaky a nápisy věnované právě Hajduku. Nenajde se zde snad jediný člověk který by nefandil právě tomuto klubu. Již hodiny před začátkem zápasu se začínají houfovat početné skupinky fanoušků a necelou hodinu před výkopem je před stadionem hotové peklo. Davy proudících lidí, kteří zpívají různé chorály. Ti co se odvážili přijet autem jako naše Máňa si užiji hledání volného místa na parkování. Parkuje se všude, kde se dá. Na chodnících, uprostřed hlavní cesty, v zákazech stání a vůbec všude kde je jen kousek místa na zastavení. Když už je kůň zaparkovaný nastává fáze dvě. Prodrat se davem ke stánku s lístkama, které vypadají jako bunkry obléhané tisíci nedočkavých vojáků ve stejnokroji. Když už konečně vybojujete lístek začíná fáze tři, která je hodně podobná fázi dvě. Prodírání se lidmi ke vstupu na stadion. To už se v těle začíná probouzet natěšenost a nedočkavost. Jakmile jste již na stadionu, začíná to pravé peklo. Naskakuje Vám husí kůže, když slyšíte vzduchem nesoucí se chorály zpívané 20 000 fanoušky. Byla to nezapomenutelná podívaná, která byla korunována vítězstvím Hajduku 2:1. Veškeré pocity zde shrnout nejdou, zaujala mě však odpověď jedné fanynky, která měla na tváři znak Hajduku, zda má ráda fotbal. Odpověď byla nečekaná, ale zcela jasná. „Ne, nemám ráda fotbal, vůbec mě nezajímá, ale Hajduk, to je víc než fotbal…“.

Připojená fotogalerie